Dovolená ve Vysokých Tatrách - ne vždy se vše vydaří podle plánu aneb den 2.

Ahoj! Jsem moc ráda, že jste opět zavítali ke mě na blog a taky doufám, že se vám minulý článek líbil. Pokud si ale právě čtete tento, tak si troufám říct, že ano. :) V dnešním článku se dostáváme k našemu druhému dnu, který se bohužel také neobešel bez menších překážek. Ve finále jsme ale vlastně byli dost rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo..

Jak už jsem psala v předešlém článku, my s přítelem Tatry nikdy nenavštívili (já možná jen když jsem byla hodně malá a to už si popravdě vůbec nepamatuju), takže jsme celý harmonogram přenechali na kamarádovi Martinovi, který tady už několikrát byl a vyzná se. A po túře na Téryho chatu se rozhodl, že bychom si mohli udělat výšlap na Kriváň, když už jsme teda tady, žejo. My s Kubou jsme samozřejmě nevěděli, co od toho máme očekávat, ale hecli jsme se a souhlasili. Takže jsme si ráno přivstali, šli na snídani a potom hned vyrazili směr Tři studánky, kde jsme zaparkovali auto. 

Už hned na začátku nastal ten největší problém - puchýř. Já jsem na puchýře dost expert a udělají se mi v každých nových botách. Ale paradoxně po trekových, které jsem si kupovala týden před naším výletem v Decathlonu, ne. Opačný problém měl ale Kuba, kterému se po předchozím dnu puchýř strhnul až do krve což samozřejmě při každém šlápnutí dost bolelo. Tím pádem jsme naši túru na Kriváň zakončili hned po prvních 20 metrech, rozloučili se s Marťasem a Jančou, otočili se a šli zpátky dolů. Pokud se na tento výšlap chcete taky vydat, tak vás varuju, protože se pak možná budete proklínat, že jste učinili tohle rozhodnutí. Jedná se totiž o jednu z nejnáročnějších túr, která vede převážně do kopce a rozhodně to není nic pro začátečníky.

Sedli jsme si na lavičku nedaleko místní chaty a brouzdali na netu, co bysme teda mohli dneska dělat. Byli jsme docela znevýhodnění Kubovým zraněním, takže nějaká jiná túra jsme hned zamítli. Lístky lanovkou na Lomnický štít se musí rezervovat alespoň 6 dní dopředu, takže pokud to máte v plánu, tak si je rezervujte třeba právě přes GoPass, kde je budete mít i o dost levnější. Zpátky k ubytování se nám taky moc nechtělo, protože cesta tam nám zabrala 40 minut autem, takže jsme hledali dál. Nakonec jsme se rozhodli, že si vyjedeme lanovkou na Solisko. Takže jsme nasedli do auta a jeli směr Štrbské pleso, odkud lanovka vedla. Ten den tam ale bylo neskutečně rušno kvůli Red Bull běhu, takže všechny parkoviště byly totálně napráskané a přeplněné. My měli nakonec to štěstí, že nás zaparkovali na skoro posledním volném místě na nejspodnějším parkovišti, jinak bychom museli vymyslet opět jiný program. Zaplatili jsme teda 3€ za parkování a naše první kroky vedli do lékárny. Kubovi jsme koupili pořádné náplasti, které se mu nestrhávali dolů, ale držely pořádně na místě a k tomu jsme přibrali Panthenol kvůli včerejšímu spálení. 

V okolí Štrbského plesa se to opravdu hemžilo lidmi, což nebylo divu, když byla sobota a ještě ke všemu skoro 30 stupňů. My si to z lékárny namířili přímo k lanovce, kde jsme opět využili už naši aktivovanou GoPass kartu. Zpáteční lístky nás stály 12€ na osobu (student, jinak zaplatíte za dospělou osobu 13€, což už tak velký rozdíl není :D). Pípli jsme u terminálu, nasedli a jeli jsme nahoru. 

Jízda trvala asi 10 minut a hned po vysednutí jsme se vydali k rozcestníku. Nakonec jsme se shodli na tom, že zkusíme vyjít na Predné Solisko. Cesta byla sem tam docela strmá a hodně kamenitá, ale zabrala jen něco okolo 1h a zvládl ji i Kuba. Musím se ale přiznat, že v některých úsecích jsem se opravdu bála a snažila se být hodně opatrná. Do toho nám pražilo slunce, protože bylo zrovna něco po 12h, takže to nebylo úplně ideální a člověk se zpotil během 10 vteřin. 

Po cestě nahoru jsme potkali pána, který nám říkal, že se máme na co těšit, protože tam prý čepují pivo. My jsme si první samozřejmě mysleli, že si dělá srandu, ale hned co jsme uviděli vrcholek a houf lidí ve stejných tričkách, tak nám došlo, že to asi sranda úplně nebyla. A taky že ne, pivo tam opravdu točili a měli dokonce nachystané i klobásky, jenom teda nevíme, jak často tam bývají. 

Podprsenka: Under Armour  - mám velikost S

Kraťasy: Decathlon 

Boty: Decathlon 

Výhled odtud byl opravdu krásný. Z jedné strany Štrbské pleso jako na dlani a z druhé horská panoramata. Dali jsme si chvilku pauzu, nasvačili se, namazali opalovacím krémem a šli zpátky dolů k lanovce. 

Nakonec jsme byli rádi, že jsme vymysleli tento né až tak náročný výlet, protože kamarádi se z výšlapu na Kriváň vrátili asi až okolo půl 6 večer. Tak jsme na ně počkali ještě dole v jednom bistru, kde jsme si dali po dlouhé době langoš. Čekali jsme, že okolní hospůdky budou mít ceny napálené, ale bylo to úplně v pohodě. :)