Buongiorno! Tak jsem se konečně dokopala sepsat články o naší cestě do Říma, kde jsme s přítelem byli skoro 4 dny. Dost dlouhá doba na to, abychom stihli navštívit většinu památek, ochutnat pravou italskou pizzu a také si vychutnat Aperol v jedné z venkovních restaurací v uzoučké uličce ještě s užším stolem, kam se vám sotva vleze jeden talíř. No, prostě Itálie. Co vám budu povídat, realita je občas trochu jiná a i přesto, že má Řím opravdu co nabídnout, tak má i své stinné stránky.
I když byl boarding time až o půl 11, vstávali jsme pro jistotu už v 5:30 ráno, protože jsme odlétali z Vídně, kterou máme cca. 2 hodinky cesty autem. Navíc musíte ve všední den počítat s menší zácpou žejo - no, v našem případě jsme na dálnici čekali skoro hodinu [haha]. Naštěstí jsme všechno stihli a po 9 byli na letišti. Check-in jsme si vyřídili online několik dní dopředu, a protože jsme měli jen příručáky, tak nám stačilo projít přes security desk a už jsme šli hledat náš gate. Poprvé v životě jsme letěli se španělskou společností Vueling, ze které jsme na začátku měli docela smíšené pocity, protože někteří lidi psali, že jejich letadlo mělo zpoždění a nebo že vůbec neodletěli, tak jsme se báli, abychom nedopadli stejně. Ale bylo to přesně naopak! Odletěli jsme na minutu přesně a přiletěli ještě dřív než jsme měli [yaay].
Pokud přistanete na letišti Fiumicino, dá se do centra dostat buď vlakem, autobusem nebo taxíkem. My můžeme doporučit Leonardo Express, se kterým jsme za půl hodiny byli na hlavním vlakovém nádraží Termini a stál 14 EUR. Lístky koupíte v automatu, které jsou snad všude po letišti a na zastávku také v pohodě trefíte, stačí se jen řídit cedulema. Autobusy jsou samozřejmě levnější, ale počítejte s tím, že pojedete minimálně hodinu a cesta nebude zase tak pohodlná. V tom nám můžete věřit, protože to sami máme odzkoušené a jet v autobuse, ve kterém se třepe úplně všechno, fakt nechcete.
Vlakové nádraží Termini mi přišlo pomalu větší než samotné letiště. Najdete tam opravdu spoustu obchodů, včetně mého milovaného Victoria's Secret. Nicméně, po příjezdu vlakem jsme se vydali o patro níže do metra. První jsme si nebyli jistí, kde si máme koupit lístek, protože všude byly automaty pouze pro jízdenky na vlak. Automaty s jízdenkami na metro najdete u turniketů před samotným vchodem do metra. Jejich metro totiž funguje trochu jinak než v Praze, ale o tom bude samostatný článek. Ještě než jsme dorazili na hotel, nás čekalo nemilé překvapení - italské ulice plné odpadků. Pokud jste si někdy říkali, že máme na ulicích v Česku bordel, tak jeďte do Říma. Odpadky se tam válely úplně všude. Na chodníku, u silnice, kontejnery byly přeplněné tak moc, že pomalu ani nešly vidět, no prostě hrůza!
Jakmile jsme dorazili do centra, tak jsme byli znechucení ještě více. Pokud máte naplánované, že se půjdete podívat na hlavní turistické atrakce přes poledne, NEDĚLEJTE TO. Naše úplně první zastávka byla u Fontany di Trevi a asi vám ani nemusím popisovat, kolik lidí tam bylo. Chvíli nám zabralo, než jsme se vůbec prorvali dopředu, abychom ji viděli pořádně zblízka a celou. Ze všech stran do vás strkali turisti, kteří se chtěli vyfotit, ve vzduchu se tyčily "selfie sticky" nadšených asiatů a policisté neustále pískali píšťalkami, aby si nikdo na fontánu nesedal. Jedním slovem chaos. Tak jsme si s přítelem udělali také pár fotek a šli dál.
A tak jsme dál brouzdali italskými uličkami až jsme narazili na Španělské schody. Zde bylo o poznání méně lidí a nebo byl prostor alespoň větší, takže se ty davy tak nějak rozprostřely. Krásný zážitek při západu slunce nám ale tentokrát zkazili "místní" (respektive imigranti), které najdete u každé památky a kteří se dělí na dva typy. První typ jsou místní, kteří prodávají vodu, šátky nebo powerbanky a většinou kolem nich projdete bez povšimnutí. Druhý typ je mnohem mnohem horší. Přijdou k vám s růží či náramkem, který vám násilně dají do ruky a tvrdí, že vám ho dají zadarmo, protože jste krásný pár a podobně. Jenomže jakmile budete chtít odejít, tak po vás začnou chtít peníze. Nejhorší na tomhle je, že vás zastaví klidně 3 prodejci během dvou minut a "ne" pro ně není odpověď. Takže jaké byly naše pocity z prvního dne? Bordel, všude plno lidí a ještě jsme skončili s růži za 2€, kterou jsme ani nechtěli.
Na chvíli jsme si sedli a koukali na zapadající slunce. A když říkám chvíli, tak opravdu jen chvíli, protože jsme dostali hlad a šli spravit chuť z celého dne do místní restaurace. Kuba si dal Prosciutto pizzu a já špagety Carbonara. Nesmím taky zapomenout na Aperol, který jsem si tam dávala každý jeden den, ale doma alkohol tolik nepiju, přísahám [haha].
Po celém dnu jsme už byli dost unavení a plné břicha tomu jen přidávaly, takže jsme se prošli na zastávku metra a jeli zpět na hotel.
Žádné komentáře
Okomentovat